O vězeňské psychologii s vedoucím psychologem Václavem Jiřičkou

Přinášíme vám rozhovor s vedoucím psychologem Vězeňské služby ČR a členem Asociace psychologů bezpečnostních sborů, z. s.  PhDr. Václavem Jiřičkou, PhD. Vystudoval klinickou a forenzní psychologii na německé Friedrich-Alexander Universität Erlangen-Nürnberg. Na Univerzitě Karlově obhájil dizertační práci, ve které se zabýval efektivitou terapie s odsouzenými pachateli násilí. V roce 2004 nastoupil jako psycholog do Vazební věznice Liberec, kde od roku 2008 až dosud vede terapeutický program pro pachatele trestných činů s poruchou osobnosti. Od roku 2008 je současně je hlavním psychologem Vězeňské služby ČR. Zároveň je soudním znalcem a výkonným předsedou Asociace forenzních psychologů Čech, Moravy a Slezska.

PhDr. Václav Jiřička, PhD.

Připravila: Petra Karbanová

Kolik psychologů zhruba působí u vězeňské služby a kde všude?

Ve Vězeňské službě ČR působí asi 140 psycholožek a psychologů ve 35 věznicích.

Co obnáší práce vězeňského psychologa? Liší se něčím od práce psychologů v jiných bezpečnostních sborech (např. policie, hasiči, celníci)?

Práce vězeňského psychologa se od ostatních bezpečnostních sborů liší především tím, že obnáší práci s vězněnými osobami, kterých je téměř 22.000. Ve VÝKONU VAZBY poskytují psychologové obviněným psychologickou péči, spočívající ve zmírňování adaptačních potíží, krizové intervenci, předcházení sebevražednému jednání, násilí a podobně. Ve VÝKONU TRESTU se pak psychologové vedle výše uvedeného soustřeďují zejména na snižování kriminogenních rizik u odsouzených, tj. působí na ně v rámci terapeutických a jiných penitenciárních intervencí tak, aby odsouzení po propuštění další trestnou činnost již pokud možno nepáchali. Přitom pracují v týmech společně s terapeuty, speciálními pedagogy, sociálními pracovníky a vychovateli. Mimořádným výzvám pak čelí ti psychologové, kteří pracují s chovanci ve VÝKONU ZABEZPEČOVACÍ DETENCE. Ve všech třech prostředích pracují také s diagnostickými metodami a nástroji na hodnocení rizik.

Naopak podobně jako v jiných bezpečnostních sborech, i ve věznicích se psychologové věnují psychologickému hodnocení osobnostní způsobilosti uchazečů, zaměstnanců a příslušníků, stejně jako péči o zaměstnance a vzdělávání. K tomu je však třeba získat zvláštní akreditaci, kterou disponuje asi třetina vězeňských psychologů.

Co je podle Vás na práci vězeňského psychologa nejobtížnější? A v čem naopak shledáváte její smysluplnost?

Co je pro jednoho obtížné, to může být pro druhého výzvou, aby vstoupil právě do Vězeňské služby! Ať už se jedná o samotný vězeňský režim a ochotu nechat se během pracovní doby zbavit určitých zažitých práv a svobod (např. podrobit se prohlídkám při vstupu do věznice, nemožnost mít u sebe mobilní telefon apod.), schopnost zachovat si v nepřirozeném vězeňském prostředí vlastní přirozenost, duševní zdraví a nadhled, nebo zvládat každodenní setkávání s lidským neštěstím, bídou a krutostí. Vězeňský psycholog pracuje s klienty, kteří – např. oproti klinickým psychologům – jen výjimečně dávají najevo uznání a vděk. Snadno se může stát hromosvodem jejich nepochopení, zloby na celý svět a nezřídka i zlých manipulací.

Kdo ale vytrvá, ten má šanci setkat se prostřednictvím svých klientů s tolika podobami lidství, které by v žádném jiném prostředí neměl možnost spatřit. A kromě toho, že velmi reálně činí život ve vězení snesitelnějším, naučí se též vést klienty k určitému stupni sebepoznání, sebenáhledu a kontrole svého chování. Navzdory všeobecným představám je efektivita speciálních vězeňských programů a terapií docela účinná. Podle některých studií třeba víc než chemoterapie při léčbě rakoviny. To se málo ví. A také je to téma na víc řádků, než mám k dispozici. Každopádně je to věc, která může člověku přinést určité uspokojení.

Co byste doporučil psychologům a studentům psychologie, kteří zvažují práci u vězeňské služby? Jsou zde nějaké kvalifikační požadavky, případně kurzy, které je dobré absolvovat?

Podmínkou je absolvování jednooborové psychologie po celou dobu studia, tedy jak v bakalářském, tak magisterském programu. Univerzity také často nabízejí kurzy či výběrové semináře ve forenzní psychologii. Semináře organizují též odborné společnosti – vedle Asociace psychologů bezpečnostních sborů jsou to již dlouhá léta především Asociace forenzních psychologů a Česká kriminologická společnost. Každoroční tradicí se také staly akce jako Noc práva či Letní škola vězeňství. A Institut pro kriminologii a sociální prevenci vydává skvělé publikace, které jsou na stránkách institutu dokonce volně ke stažení. Pokud to tedy studenti psychologie myslí se svým zájmem o vězeňství vážně, mají možností celou řadu.

Výhodou je znalost diagnostických metod, kurz v krizové intervenci nebo sebezkušenostní terapeutický výcvik – to jsou ale věci, které jdou za určitých podmínek dohnat až přímo ve Vězeňské službě.

Umožňujete na Vašem pracovišti stáže studentům psychologie? Na koho by se v případě zájmu mohli obrátit?

Aby člověk mohl pracovat ve vězeňství a setkávat se s vězněnými osobami, musí podstoupit náročné vstupní řízení, včetně několikahodinového psychologického vyšetření. Jakmile pak vstoupí do věznice, nedostane se bez klíčů/čipu dál než několik metrů k nejbližšímu “katru”. Z hlediska zajištění bezpečnosti i ochrany osobních údajů je tedy stážování ve věznici krajně obtížné. Přesto se o to uchazeči o stáž mohou pokusit – buď přímo u ředitele dané věznice, který je vždy tím, kdo o takové věci rozhoduje, nebo se mohou individuálně o konzultaci přihlásit na mém e-mailu vjiricka@grvs.justice.cz. Upřednostňováni jsou ti uchazeči o stáž, kteří se rozhodli psát na penitenciární téma akademickou práci či kteří jinak prokáží vážný zájem. Zájmu studentů si vždy velmi vážíme, jen je potřeba ještě zařídit, aby se potkalo víc věcí dohromady.

Děkuji Vám za rozhovor.